Ve třicátých letech minulého století proslavily značku Mercedes špičkové závodní vozy s přezdívkou „Stříbrné šípy“. Na okruzích i kopcích je proháněli nejlepší jezdci té doby – Rudolf Caracciola, Manfred von Brauchitsch, Luigi Fagioli, Tazio Nuvolari, Richard Seaman Hermann Lang.

Jak vlastně toto pojmenování vzniklo? V roce 1932 rozhodla sportovní komise mezinárodního sdružení autoklubů ve snaze omezit dosahované rychlosti a snížit rizika číhající na závodníky i diváky o nových pravidlech automobilových závodů Grand Prix. Nové požadavky přinutily konstrukční tým značky Mercedes vyvinout od základu nový závodní vůz schopný porážet zahraniční ale i domácí konkurenci.

Premiera zcela nového závodního vozu Mercedes-Benz W 25 se měla konat v červnu 1934 na Nürburgringu. Při vážení před závodem se však ukázalo, že oba nové vozy s novou tradičně bíle lakovanou odlehčenou hliníkovou karoserií sice o málo, ale přece překračují povolený hmotnostní limit 750 kg. Šéf stáje Mercedes –Benz Alfred Neubauer byl zoufalý. Znal velmi dobře konstrukci vozu a věděl, že snížit rychle hmotnost vozu o jeden kilogram není jednoduché. Traduje se, že na spásný nápad přišel závodník Manfred von Brauchitsch. Mechanici vyfasovali archy smirkového papíru a v potu tváře zbavovali karoserie bílého laku. Podařilo se. Na čistý hliník obroušené vozy splnily váhový limit a navíc získaly osobitý vzhled. Tak se zrodila přezdívka „Stříbrné šípy“. Stříbrná se později stala pro německé závodní vozy národní barvou, ale už v podobě laku, nikoli holého kovu.

Premiera na Nürburringu se skvěle vydařila – Manfred von Brauchitsch dovedl W 25 vítězně do cíle a dokázal porazit francouzského šampiona Louise Chirona s vozem Alfa Romeo i německého konkurenta Hanse Stucka s vozem Auto Union, jehož koncepci navrhl Ferdinand Porsche.

V roce 1934 získaly „Stříbrné šípy“ se svými špičkovými piloty řadu vítězství na okruzích v Italii, Španělsku i v Německu. I v roce 1935 triumfovaly vozy Mercedes –Benz v pěti závodech Grand Prix a jejich pilot Rudolf Caracciola získal titul nejúspěšnějšího evropského jezdce sezóny.

Konstruktéři stáje s třícípou hvězdou nezaháleli ani v dalších letech a jejich nové typy W125, W154 a W165 rychlejší, modernější s řadou originálních technických řešení úspěšně konkurovaly svým soupeřům a získávaly vavříny na nejvýznamnějších okruzích v Evropě. Automobilová sezóna roku 1939 začala slibně dvojnásobným vítězsvím Langa a Caraccioly při Velké ceně v Tripolisu, ale v červnu na Velké ceně Belgie tragicky zahynul Richard Seaman a záhy bylo sportovní dění předčasně na dlouhou dobu přerušeno válečným požárem.

Na další generaci „Stříbrných šípů“ s třícípou hvězdou si museli fanoušci počkat až do jara 1954. Merces-Benz W196 se v závodech Grand Prix opět skvěle osvědčil a Juan Manuel Fangio s ním v letech 1954 a 1955 získal dva tituly mistra světa. Na druhém místě skončil další jezdec Neubauerova týmu Angličan Stirling Moss. Červnu 1954 však došlo na okruhu v Le Mans k tragedii, která stála desítky životů a přiměla vedení automobilky Daimler-Benz přerušit závodní činnost. Projekty další generace „Stříbrných šípů“ byly zastaveny a tak zůstala jen legenda o slavných závodních vozech stříbrné barvy.